Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V roku 2014 sa dalo dokopy niekoľko známych figúr extrémnej metalovej scény, aby zložili štúdiový hold nezabudnuteľným DEATH. Nie že by po svete nefachčilo pekných pár kapiel, ktoré sa Chuckovou tvorbou inšpirujú v mantineloch „výrazne“ až „stopercentne“, poznáte to, MORFIN a podobní, dokonca tu v domácich končinách možno nájsť karvinských DEMIURG, ktorí to hlavne v začiatkoch robili až desivo urputne, ale ak to niekoho baví takto, nech sa páči, aj keď riskuje fakt veľa, DEATH boli ojedinelým zjavom a kritériá sú nastavené prísne.
Za GRUESOME sa ukrývajú gitarista a vokalista Matt Harvey (EXHUMED a mnoho iného), basgitaristka Robin Mazen (CASTRATOR, DERKÉTA), bubeník Gus Rios (kedysi napr. v MALEVOLENT CREATION) a gitarista Daniel Gonzalez (aktuálne aj POSSESSED). Matt obzvlášť sa takmer posvätnou úctou k DEATH vôbec netají, ostatným je takisto jasné, o čom to v GRUESOME má byť, a tak tu máme dokonalú poklonu v počte osem skladieb a dva bonusové covery. Vlastná tvorba je podobizňou, skoro klonom DEATH z čias „Leprosy“ s istými pohľadmi k „Scream Bloody Gore“ a „Spiritual Healing“. Za seba môžem povedať, že klonovanie DEATH sa podarilo, skladby majú ťah, energiu aj tú dávnu strašidelnú atmosféru, ktorá bola tak okolo roku 1988 niečím novým a zlovestne príťažlivým. Originalita nie je téma, o ňu tu nikomu nejde, vyznenie tohto snaženia je ale vydarené, vrátane zvuku a obalu, o ktorý sa pochopiteľne postaral Ed Repka. Vlastnú tvorbu korunujú bonusy „Land Of No Return“ (DEATH) a „Black Magic“ (SLAYER), ako pamätník to teda nakoniec hodnotím vysoko. Predsa len je to pocta, na ktorej si niekto dal záležať, nie nejaký revival.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.